Den D nastal. Ten podzimní den roku 1983 je velmi sychravý. Prší, mraky visí skoro na zem. Vcházím do Budovy posádek a štráduju si to po schodech nahoru do prvního patra. Mezitím pozoruji ty šťastné, které tento stres mají již dávno za sebou a připravují se na odlet svých letů. Poslouchám jednu letušku, která zavelí do okolí: „Curych, jdeme!“ Další se hrabe ve svém velkém kufru v přízemí, kde stojí několik dalších velkých kufrů. Kolemjdoucí se u ní zastaví a říká jí: „Prosím tě, a nezapomeň mi v New Yorku koupit ten svetr, na který jsme se minule spolu koukali. Však víš.“

„Jo, to víš, že jo. A ty mi zítra, když poletíš do Singapuru, nezapomeň na tu kolečkovou tašku. Jo?“

Otevře se mi po dnešku tento svět? Kdo ví? Uvidím!