
Nicolas Beuglet – Křik
„…Kombinace ponurého prostředí a autorovy fantastické schopnosti fabulace vytváří jedinečné dílo, které nelze jen tak odložit z ruky…“
„…Kombinace ponurého prostředí a autorovy fantastické schopnosti fabulace vytváří jedinečné dílo, které nelze jen tak odložit z ruky…“
„…Jestliže oceníme Jirotkovu genialitu sty procenty, Macek si těch devadesát určitě zaslouží. Právem píše na přebalu knihy Jirotkův syn Zdeněk Antonín: „Jsem přesvědčen, že novým Saturninem by byl navýsost potěšen i tatínek…“
„…Co se týče legrace, tak vám garantuji, že se budete smát od začátku do konce. Kniha je plná úžasného potrhlého humoru připomínajícího televizní sitcomy. Lúzři se možná chovají jako partička puberťáků, ale o to víc je budete milovat… Lúzrům není nic svaté, jejich černý humor je často až na hraně, ale upřímně říkám, že jsem se pobavila jako už dlouho ne…“
„…Brilantně napsaný napínavý příběh s mnoha zápletkami přináší vhled do mysli fanatických vědců i do vývoje osobních vztahů obou vyšetřovatelů…“
...Syndrom E není pro slabé povahy. Zmrzačené oběti jsou tu líčeny velmi podrobně, autor jako by se vyžíval v nechutnostech a násilí. Tajemno i temno prostupuje celým románem, čtenáři se při každém dalším nálezu tají dech, nevěřícně a netrpělivě otáčí stránky s obavou, co horšího ještě přijde. ...
„…Les sebevrahů přichází s něčím relativně novým a od první stránky zaujme. Díky rozsáhlosti knihy má autor spoustu prostoru pro manévrování a manipulaci se čtenářem a je pravdou, že toho zhusta využívá…“
„…Kniha vás chytne hned ze začátku a už vás nepustí. Proplouváte rychle plynoucím příběhem všech postav s takovou lehkostí, že ani nevnímáte, že už jste na konci. Pokud máte rádi romantiku a nebo vás jenom dostalo kouzlo věčného města, je tato knížka pro vás to pravé…“
„…Motiv nevinného mladíka obviněného z vraždy své přítelkyně je rovněž šikovně nahozenou udičkou. Minier se v tomto ohledu vytáhl obzvlášť vzhledem k místu, do něhož je děj románu zasazen. Vědomí, že vrahem je někdo z několika tisícového městečka, možná soused, nedovolí čtenáři povolit v soustředění a nutí jej neustále dumat nad potenciálními podezřelými..."
„…Nejpřekvapivější je změna Minierova stylu vyprávění. Ty tam jsou zdlouhavé filozofické úvahy o životě a jeho zákrutách… Minier potvrdil svou literární kvalitu..."
„…Každý detail románu je dopředu perfektně promyšlen a autor se tímto mistrně vyhnul všem nechtěným spoilerům mezi řádky a slepým uličkám. Román neochvějně stojí na pevných základech a svým konceptem si v ničem nezadá s díly mnohem zkušenějších autorů..."